Smalt

Smaltování je jednou z nejstarších technik nekovové povrchové úpravy kovů - jako zdobící prvek při výrobě šperků a zbraní bylo používáno již ve starověkých zemích dálného východu (Japonsko, Indie, Čína) a Egypta, v období Byzance pak jeho používání proniká i do Evropy. V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na českých korunovačních klenotech (svatováclavská koruna) a na kříži Přemysla Otakara II.

Principem smaltování je nanášení jemně drceného nízkotavného skla na kovový podklad (u výroby šperků především na drahé kovy - v mém případě na měď), po kterém následuje jeho vypálení v muflové peci při teplotách 700 - 900 °C. Tím se na kovu vytvoří ochranný povlak, jehož hlavními přednostmi jsou:
tvrdost
odolnost proti vnějším vlivům
dlouhodobá životnost
stálobarevnost a lesk

Protože je však smalt vlastně tenký skelný povlak, má i některé nevýhody. Především je to křehkost a menší pevnost v tahu a ohybu - proto svým zákazníkům doporučuji vyvarovat se ohýbání nebo kroucení smaltovaného šperku čímž by jen docílili jeho popraskání a zničení.